September 2013

Screw ya, school

8. september 2013 at 22:14 | Scriptin |  Život
Páni, neozvala jsem se pěkně dlouho.
Aneb na týden u mě byla K a pak na tři týdny dojeli známí z Německa.
Aneb užívala jsem si, jak jen jsem mohla.
Tedy až na pár výjimek, aneb pár hádek s babičkou. Člověk by řekl, že taková dramata se odehrávají jen v telenovelách, ale očividně ne. No jo, pár dní jsem byla s nervama pěkně v háji. A ještě si tam pobudou, neb 26. je taťka předvolán k soudu, konečně se bude řešit rozvod. Na jednu stranu se těším, že už bude konec, ale na tu druhou vím, že to nejhorší teprve přijde. Ještě, že mám K, neb tak je prostě moje zlato. Naše relationship se povětšinou vyskytuje ve fázích "ségry" "přítelkyně" a "manžele po 30-ti letech", prostě best girlfriends.
Jinak mě docela děsí, jak lehko se dá dostat k trávě. Neříkám, že jsem svatoušek, a že si nedám, ale v Napa, se tohle hodně rozmáchlo. I když ani mě tak nesere ta tráva, jako spíš vařírny perníku. Sakra vždyť se po Napa pohybují malý blbý děcka, stačí znát pár lidí a už v tom člověk lítá.
Co se týče školy, máme novou matikářku, zdá se, že konečně budu dávat v klidu matiku. A ani si nemusím kupovat tolik učebnic. Matiku a občanku mám půjčenou z knihovny, jen musím sehnat tabulky a literaturu. A musím si pořídit novou kalkulačku.
Co se týče mě, mám v plánu industrial do ucha a možná další pierc - medusu, ale to si ještě nechám projít hlavou. Ráda bych si i roztáhla druhý ucho, ale to ještě taky není jistý. A šetřím na tetování. S K, si chceme na podzim k narozkám na jedno zajít. Buď si dáma každá nějaké jiné (v mém případě yin yang na kotník) anebo nějaký náš symbol, neb jsme prostě soulmate(ky) jak stehno. Jinak jsem začala sledovat Hannibala a The Vampire Diaries a poslouchat UDG.
OMG, když se tak ohlédnu, říkám si, jak jsem se mohla takhle změnit. Asi tak tři roky zpět jsem byla naprosto jinej člověk. Optimistický magor, co se dušoval, že si dá maximálně pivko a na cigaretu nešáhne. A teď? V tašce nosím krabičku cigaret (nutno podotknout, že ji mám už asi dva měsíce), panákuju (když je dobrá parta, u které vím, že se mi nic nestane), hulím trávu, sem tam vodnička… K by řekla, že mě prostě život profacoval a takhle se to odráží, já vám nevím. Mě prostě přijde, že si za to můžu sama, že jsem prostě jen blbý děcko. Ačkoliv opravdu nepatřím mezi ty teenky, co se musí ožrat, protože se s nimi rozešel kluk. Párkrát mi život jednu vrazil, ale jak říkám/píšu, jsem jen blbá skoro_sednáctka co ví jedno velký prd.
Yep, zrovna se utápím v jedné ze svých depresích.