Další zastávka: Totálně dole

10. march 2012 at 23:46 | Scriptin |  Život
V posledních měsících se cítím opravdu mizerně. Vidím na sobě jen to špatný, každý se do mě sere, rodiče jsou na nože a některým lidem chci prostě rozbít držku. Prostě depka jak vyšitá.

Ofcourse, život se mi bortí jak domeček z karet. S každým jsem na nože, jediný s kým jsem se ještě nepohádala, je K., ale málem jo, díky bohu, za její uklidňující povahu. Nedávno jsem si taky prošla jednou hnusnou záležitostí, a nejhorší na tom je, že to udělal člověk, kterému jsem věřila. Tak mám teď antidepresiva, který neberu, já se z toho dostanu po svém - ostatně jako vždycky.

Až budu mít peníze a možnost, tak se stěhuju do města. Jsem prostě city bitch. Vesnice je krásná, co se týče přírody, ale ne co se týče lidí. Aspoň tedy, tady v Old. Lidi si závidí i ten nos mezi očima, pomlouvají všechny a všechno - i tu sousedovic kočku, že se zase porvala (srsly, slyšela jsem jednu babku, jak se tak bavila o našem kočičákovi). A vyjít si jinak než v kalhotách je anarchie, zvlášť když má člověk několik kil navíc. Jo, mám nějaké to bříško, velkou prdel a stehna, ale ty sukně a šaty si budu nosit tak jako tak, aby jste se drahé drbny náhodou neposraly.
Rodiče se de facto neustále hádají kvůli úplným kravinám, mám toho plné zuby, ráno se kvůli tomu nevyspím, večer mi kvůli tomu nejde usnout, aspoň že během dne, můžu mít sluchátka v uších.

Neustále se nervuju se školou, aby mi ty přijímačky vyšly, jestli ne, jsem v háji. Ty SCIA mě prostě děsí, zvlášť s matiky, protože v matice prostě plavu. Aspoň, že už na naší základce nejsem tématem číslo jedna. Co jim je do toho, jak se chovám, jak se oblékám, či kdo mě přitahuje - absolutně mě odrovnala spolužačka, když na mě prasklo, že jsem bi/lesba (jak oni to můžou řešit, když to pořádně nevím ani já), tak na mě vyrukovala něco ve smyslu "Jestli do mě začneš valit…", ona se mi líbit? Ale fuj, to už radši si dám šokovou terapii v podobě SuG (opravdu je nemůžu vystát, jakési růžové příšery).
A na konec stejně skončím s očima jak angorák - mám tři nálady, buď chci pořád brečet, nebo se totálně zhulit a ožrat, až bych o sobě nevěděla a v té třetí si pohrávám s myšlenkou na sebevraždu, po těch pár spackaných, pokus o další?
Well…that I don'tsay. Opravdu děkuju Bohu (Alláhu, Satanovi - vím já kdo tam je), že mám K., jinak bych tu už asi vážně nebyla a navíc, ona je jediný člověk, kterému když něco vykládám, tak mě doopravdy poslouchá, žádné nějaké "Hmm…", "Jo, jo", "To je smutný", opravdu mě vnímá a, když jí to dořeknu, tak mě jako jediná obejme. To je všechno co potřebuju, protože takhle vím, že v tom nejsem sama.

Když už jsme u toho, strašně mě serou lidi, co mi na něco odpoví "Kdybys byla v Africe a hladověla" nebo "Kdybys na tom byla jak ten a ten." Samé kdyby, jenže já nejsem, co mi je po někom koho ani neznám. Pro mě jsou důležité moje problémy, ne něčí cizí a nemůžete říct, že jsou horší. Někoho dostane na dno hádka s kamarádkou a někoho znásilnění, že není možné srovnávat tyhle dvě věci? Ale je, každý je jiný, někdo se po hádce otřepe a jde dál, jiný ne. Mě zase na dno dostávají některé věci (z výše uvedených) a zraňují mě, takže mé problémy nesrovnávejte do prkýnka dubový s problémy nějakého Franty z druhého poschodí.
Jak se tak dívu, rozepsala jsem se trochu víc, tak to radši utnu.
 

New comment

Be advised that this discussion is moderated. Every new comment has to be approved by owner of this blog before it is displayed.

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.